Pro správnou podobu řeči, zvláště v češtině je důležitý správně fungující uzávěr měkkého patra k zadní stěně hltanu (patrohltanový uzávěr). Jeho principem jsou 2 svalové kličky táhnoucí proti sobě. První je tvořena svaly měkkého patra a druhá svaly hltanu. Výsledkem tohoto jevu je přitažení měkkého patra k hltanu a tím pádem oddělení dutiny ústní od dutiny nosní. Při nedostatečnosti tohoto uzávěru uniká proud vzduchu do nosu a vzniká otevřená huhňavost.
Palatolálií nazýváme narušenou komunikační schopnost pacienta na základě rozštěpové vady. Charakteristickými znaky palatolalie je „nosovost“ řeči, porucha výslovnosti a obtížně srozumitelná řeč dítěte. Zvuk souhlásek je u palatolalie změněn v důsledku slyšitelného úniku vzduchu nosem (přídatné nosní šelesty) a tím pádem nevzniká dostatečným tlak vzduchu, potřebný k vytváření hlásek na odpovídajících místech. Stupeň palatolalie závisí na rozsahu rozštěpu, na postižení čelisti a chrupu, na přítomnosti poruchy sluchu, na mentálních schopnostech a vlivech okolního prostředí a samozřejmě na včasnosti a kompletnosti léčebné péče.
V léčbě řečových poruch je nutná dobrá spolupráce rodičů s foniatrem, logopedem a ušním lékařem. V rámci komplexní logopedické péče v místě bydliště je na prvním místě poučení rodičů, jak u dítěte podněcovat rozvoj řeči (napodobování zvuků, řečové vzory, stimulující prostředí pro dítě, zpěv apod.). Po operaci patra jsou vhodné masáže patra a různá cvičení na usměrňování proudu vydechovaného vzduchu a obličejové mimiky. Jak je dítě schopno po operaci spolupracovat s logopedem, začíná individuální logopedická léčba, která je nutná u 50 – 80% dětí. Nejdříve se upravuje výslovnost samohlásek a poté postupně úprava hlásek tvořených rtem, zuby, patrem a jazykem. Vyvozené hlásky jsou vždy fixovány a automatizovány do normální řeči. Průběžně je procvičován patrohltanový uzávěr. Do 2-3 let věku by měl foniatr posoudit a kvalitu patrohltanového uzávěru a ve spolupráci s chirurgem naplánovat eventuelní možnou korekční operaci. Léčba palatolalie by měla být záležitostí předškolního věku, zcela správné řeči se dá docílit u dětí do věku šesti let.
Jak již bylo řečeno, pacienti s rozštěpem patra trpí v 90 % až 100 % záněty středního ucha a nedoslýchavostí a mají již před první operací patra patologický nález ve středním uchu. Vlivem špatné průchodnosti Eustachovy trubice (spojuje střední ucho s nosohltanem) dochází k poruše vyrovnávání tlaku ve zvukovodu a deformacím bubínku. V uchu se hromadí tekutina a vzniká zánět, který pokud zůstane neléčen, může způsobit nevratné změny sluchu. Zánět lze léčit časným odstraněním patrové mandle a nebo vložením speciálních trubiček do bubínku, které umožní odtok tekutiny a vyléčení ucha. Trubičky po zavedení během 6 – 12 měsíců spontánně vypadnout. Občas je potřeba je zavést do bubínku u dítěte vícekrát.
Tekutina ve středním uchu
Ventilační trubička zavedená do bubínku
Proto před rekonstrukcí patra vyžadujeme u každého pacienta provedení vyšetření obou uší spolupracujícím ušním lékařem, který dítě pravidelně sleduje obvykle v půlročních intervalech. Pomocí tympanometrie (metoda sledování tlaku ve středouší a pohyblivosti bubínku) odhaluje časně nutnost zavedení ventilačních trubiček. Vlivem růstu dítěte a upravením anatomických poměrů v Eustachově trubici většinou do sedmi let všechny uvedené potíže ustanou.
Provádění tympanometrie u dítěte